V síni tiché jak chrám
noci, poslední louč zhasíná
noc už krouží kolem
věží, je to zvláštní hostina.
Noc přikryla širou
pláň, kde zítra možná skonáme,
jako brány do pekel
dnes hoří ohně citadel
Jen něžný tón
harfy zazněl, když ji někdo v dlaně vzal,
ještě víno nedopil,
když z hůry anděl sestoupil.
V zajetí stěn ticho
proklínáš, v pavučinách slzy nevnímáš.
Neměl tvář a neměl
tělo, jenom světlo, jenom stín,
jako naše zrcadlo
jen, jako naše svědomí.
Nevím zda se mi jen
zdál, nebo jako znamení,
někdo na zemi ho
seslal, aby nám dal naději.
V zajetí stěn ticho
proklínáš, v pavučinách slzy nevnímáš.