Žil
jsi jako každej uměls brečet i se smát,
ráno
slunce vítat , večer v trávě usínat.
Až
jednou nemoc zákeřná Tě k zemi srazila,
třicet
dnů a nocí Tvé tělo ničila,
Máš
sílu a svolení od bohů,
žít
dál tenhle rozehranej boj.
Co
dřív ji měl jsi až nyní docenil,
když
pán říše stínů Tě odmít k sobě vzít.
Lámali
nad Tebou hůl : to těžko přežije,
zubatá
u hlavy stála , kosu u šíje.
Tys
však ještě nechtěl umřít chtěl ses dál se světu smát
a
pod hvězdným nebem zase v trávě usínat.
Máš
sílu a svolení od bohů,
žít
dál tenhle rozehranej boj.
Co
dřív ji měl jsi až nyní docenil,
když pán říše stínů Tě odmít k sobě vzít.
Zase
žiješ jako každej umíš brečet i se smát
snad
jen víc si vážíš lidí, věcí, života....
až
když něco málem ztratíš pak to doceníš
když
se něco vzdálí , může ti být trochu blíž
Máš
sílu a svolení od bohů,
žít
dál tenhle rozehranej boj.
Co
dřív ji měl jsi až nyní docenil,
když pán říše stínů Tě odmít k sobě vzít.